ZDrBlog o první pomoci : Hadi

Adrenalín, prachy a odpovědnost

dRobert — Wed, 30 Jan 2008 10:15:00 GMT

Dopisuju si takhle s jedním vášnivý hadařem o zmijích uštknutích. A co nevidím (cituji z jeho mailu):

" Mě vždy vytáčelo, když jsem s někým debatoval na téma co se děje po ušktnutí a dotyčný měl starost, kdo zaplatí třeba vrtulník, bude-li potřeba, nebo drahá séra ze Západu. Jestli jsem pojištěn a tak, jestli to budu splácet a tak. Pro takový
případ vždy používám horolezce. Ten taky není připojištěn a když se rozfláká někde pod skálou nebo omrzne a je zachraňován, taky to platí pojišťovna a nikdo to neřeší :-)

Chvíli to ve mně bublalo a pak jsem odepsal:

Možná jsem Vám neporozuměl, ale chápu to tak, že chcete být ošetřen stejně jako horolezci když se zrakví na skále.
Poznámky zdravotníků o penězích Vás vytáčejí.

Další řádky berte jako můj názor, který naši spolupráci v nejmenším neovlivňuje.
Horolezec a hadař mají jedno společné - podnikají život a zdraví ohrožující činnost, protože je to těší.
Samozřejmě jsou horolezci, kteří lezou na skály pracovně (meterologové, geodeti) a hadaři, kteří se mazlí s hady v zájmu vědy. Nicméně v základu jejich činnosti bude totéž - fascinace reálným nebezpečím, kterého je v civilizaci pomálu.

Když se vykašlu na všechny zákonné normy, předpisy a budu uvažovat jen o etice, domnívám se že člověk, který vědomě hazarduje, by měl nést i následky, pokud mu to nevyjde.

Spektrum těchto hazardérů je tak strašně široké, že nelze naše dilema rozřešit.
Ale pokud jsem 155 volán k člověku, který si píchl drogu; k člověku který překročil rychlost o 60 km/h; člověku který vyrábí doma ohňostroje; člověku, který kouří denně 50 cigaret; 120 kilovému lezci, který vysápe bez jištění na cvičnou stěnu; člověku který v opilosti nabízí své kobře panáka lihoviny - myslím si své.
Ano, měl byste za to platit, protože teď máte na kahánku a žebroníte o pomoc.
Když jste začal dělat riskantní věc, měl jste pocit, že Vám se to stát nemůže.
Pře 100 lety by jste zemřel, teď parazitujete na solidárním systému.

Kolik bolesti rozdávají hazardéři svým blízkým a o kolik peněz vypumpujou nás ostatní,
když se jejich vášeň naplní?

Tak, tak ani jsem netušil, že mne to tak našlápne. Ve skutečnosti je spoluúčast u většiny zavinění nemožná.
Zdravotnictví vždycky bude lavírovat mezi přenesením odpovědnosti a plnou pomocí každému. Jen jsem chtěl říci, že lidé,kteří se starají o prachy za léčení, možná potřebují prostředky na pomoc někomu jinému.

První pomoc poskytneme všem bláznům, aspoň víme že maximální odpovědnost za jejich stav je v jejich rukou ...

Škrcení hadů

Kris — Thu, 22 Nov 2007 10:53:00 GMT

Na mýtus „škrcení hadů“ se lze podívat ze dvou možných úhlů.

Chytání hadů

Jde o snahu za každou cenu chytit (a nejraději zaškrtit:-) kvůli pozdější identifikaci hada, který byl před okamžikem tak troufalý, že vás nebo někoho ve vašem okolí kousnul. Na první pohled jde o velmi logickou úvahu – už od malinka nám přece říkají, že když nás kousne pes, máme se ho pokusit zajistit a přivést sebou k lékaři/ na veterinu.

Úmyslně v tomto případě píši kousnul a ne uštknul. Také formulace „logické na první pohled“ není náhodná. Jednak totiž pouze v polovině případů útoku (obrany?) hada na člověka dojde k uštknutí, kdy se do člověka dostane jed. Co však myslíte, že udělá takový had, děsem bez sebe ještě z prvního konfliktu, když se ho pokusíte dokonce chytit? Nezapomeňte, že lepší je jeden uštknutý (nebo jen kousnutý?) než dva. A lepší je i jen jednou uštknutý, než několikrát…

Škrcení uštknutých končetin

Další věc, která se dá ve spojitosti s hady škrtit, jsou končetiny do nichž had kousnul/uštknul.

V tomto případě má škrtidlo všechny své obvyklé nevýhody (poničení tkáně pod škrtidlem, hromadění škodlivých látek vedoucí až k riziku ztráty končetiny), doplněné o skutečnost, že není zpravidla přiložené dobře, takže dochází k opačnému efektu, kdy se tělo snaží dostat do ohrožené končetiny krev „pod tlakem“, čímž paradoxně dochází k urychlení postupu jedu tělem.

Závěr 1: Hady kvůli identifikaci, rozhodně nechytejte, pokud by to znamenalo zvýšení rizika, že vás uštkne podruhé.

Závěr 2: Došlo-li k uštknutí, nechte ranky volně, chlaďte, dejte pod úroveň srdce, nezbytný je klid bez zbytečného pohybu(!) a hlavně nic NEZAŠKRCUJTE!

Vysávání jedu a rozřezávání rány

Kris — Thu, 22 Nov 2007 10:52:00 GMT

Je dobré vědět, že:

1. V ČR nežije žádný jedovatý had, který by zdravého dospělého člověka ohrožoval na životě

2. Pokud vás had kousne, neznamená to nezbytně, že vás také uštkl. Výroba jedu je pro něj energeticky tak náročná, že si velmi rozmyslí, zda ho věnuje zrovna vám. Cca v 50% tomu tak není a had člověka „pouze“ kousne. Ani tak to ovšem není zcela banální – hadí kousnutí je vysoce infekční a lékařské ošetření je nutné.

3. I pokud se vám podaří hada zblbnout natolik, že vás uštkne (on totiž pravděpodobně nemá ve zvyku lovit tak velká „zvířata“), stále to neznamená, že do vás dostal maximální dávku jedu, jaké je schopen.

4. S trochou nadsázky lze tedy říci, že největším zabijákem uštknutých lidí je kombinace následné paniky (kdyby neběželi někam pro sérum a zůstali sedět, jed by se nevstřebával tak rychle tělo ho mohlo stihnout postupně odbourat) a právě antiséra vyrobeného z krve koně či ovce, jež nám nejsou zrovna vlastní a u něhož bývá velká pravděpodobnost alergických reakcí.

Proč nic nevysávat?

Vysáváním jedu ústy se zachránce sám ohrožuje hadím jedem v ústech. A to už ani nemluvíme o krvi postiženého a s ní souvisejícími možnými infekcemi, které občas v lidské krvi bývají – jako například poměrně častá žloutenka či HIV. To vše by někdo mohl přesto být ochoten riskovat z přesvědčení, že právě zachraňuje život. To ovšem bohužel také není pravda. Z hlediska uštknutého hadem jakékoli vysávání či nařezávání ranek od hadích zubů leda tak zvyšuje prokrvení místa kousnutí a tím i zrychluje vstřebávání jedu.

Co tedy dělat?

Vstřebávání jedu je naopak nutné zpomalit co nejvíc. Takže ranky nechte volně krvácet, uštknutého přesvědčete ať zůstane v klidu, chlaďte postižené místo, sundejte stahující předměty, dejte postižené místo pod úroveň srdce (třeba ruku na pásku) a zajistěte transport do nemocnice. Transportem ovšem není myšlené, že necháte nebožáka s báglem doběhnout na autobus.

Vypalování ran

Kris — Thu, 22 Nov 2007 10:49:00 GMT

O vypalování ran snad není nutné ani příliš mluvit. Pevně věřím, že by nikdo něco takového v dnešní době nerealizoval. Ovšem všichni známe ty zejména „hadí“ poučky, které radí ránu „rozříznout, vysát ústy, a vypálit“. Možná vás zajímá původ poslední ze zmíněných léčebných metod. V tom případě je nutné vydat se dost daleko do historie. V samých počátcích medicíny se plamen opravdu používal k léčení (zejména k zastavení krvácení například u amputací) a k desinfekčnímu vypalování ran.

Z historického hlediska:

Již Aristofanes (asi 445-388 př. n. l.) píše o “skle” pro vypalování děr v pergamenu a k mazání textu na voskových tabulkách, které lékaři podle Plinia Staršího (23 až 79 n.l.) používali také k vypalování ran (dnes tomuto sklu říkáme čočka, popřípadě lupa). Posuneme-li se v historii blíže k naší době, tak zjistíme, že prvními opravdovými chirurgy se v průběhu četných evropských válek stávali tehdejší ranhojiči. Zmínit můžeme třeba Ambroise Parého (1510-1590), později královského ranhojiče francouzských králů Karla IX a Jindřicha III, který proslul znovuobjevením staroegyptské metody podvazování krvácejících cév u amputovaných končetin, kterou nahradil nesmírně bolestivé vypalování rány žhavým olejem či plamenem, způsobujícího často větší bolest a šok u poraněných, než vlastní zranění.

A dnes:

Podíváme-li se na to z dnešního hlediska tak zjistíme, že i dnes dokáží chirurgové cévy podvazovat (a nejen to), takže již opravdu není třeba se vracet do doby před rozvojem starověkého Egypta.

A pokud jde o využití vypalování rány k její desinfekci (a o nic jiného nejde a jít nemohlo ani u hadího uštknutí), tak si sami položte jednu otázku. Opravdu neznáte žádnou normální desinfekci?!?

Závěr: Těžké krvácení zastavujte tlakem v ráně, zdvihnutím krvácejícího místa nad hlavu a tlakovým obvazem. Co nejdříve volejte 155 - však oni to v nemocnici nějak zašijí. Potřebujete-li desinfikovat použijte některou z účinných desinfekcí z lékárny. Ponechme historii v minulosti, kam patří.