Je tady někde lékař?
Tahle rada zní dobře, koneckonců lékař je právě tím, koho potřebujeme. Kde se tedy vloudila chybička?
Představte si možnou situaci. Jdete po ulici a najednou vidíte,
jak se před vámi jdoucí člověk zhroutí z ničeho nic k zemi. Nejste
jediný, kdo to vidí. Jste však jediný, kdo se nad ležícím pánem sklání.
A teď, teď přichází ta chvíle. Vstáváte a pokládáte rychle se tvořícímu
davu diváků tu otázku.
"Je tady nějaký lékař?"
- je-li přítomný nějaký lékař, schopný a ochotný pomoci, v tuto chvíli už tak pravděpodobně z vlastní iniciativy sám činí
- není-li žádný lékař přítomný, nebo je a ani v tuhle chvíli se "nepřizná", je vaše otázka vlastně zbytečná
- problémové zůstávají zbylé případy, kdy lékař přítomný je a až
tváří v tvář přímé výzvě je přinucen "přiznat barvu". Otázkou zůstává,
zda to je pro dobro potřebného člověka. Ne každý lékař je kovaný v
první pomoci (někteří tráví život v laboratoři, jiní spravují zuby nebo
radí lidem jak zhubnout), a znalosti upotřebitelné v dané situaci
nemusí být řekněme 30 let po škole větší než u průměrného laika.
Závěr:
Pokud se z davu přihlížejících lidí odpojí postava, která se
prohlásí za lékaře, je to skvělé. Jestliže se to však nestane, nesnažte
se takového člověka za každou cenu v davu odhalit a přinutit k plnění
povinnosti vyplývající z jakési "přísahy". Taková nucená spolupráce by
totiž mohla způsobit víc škody než užitku.