Adrenalín, prachy a odpovědnost

Poslední články

Novinky

Chcete vyhrát ? Naše testy týdne se rozjely a rádi bychom pravidelným návštěvníkům umožnili zúročit správné odpovědi. Chtěli by jste řešit test týdne bez okamžité správné odpovědi ? Napíšete svoje řešení a za týden zveřejnime odpověď my. Chtěli by jste vyhrát masku k dýchání z úst do úst ? Vyřešíte několik testů a je Vaše. Napište nám svoje názory ...

Navigace

Archív

Dopisuju si takhle s jedním vášnivý hadařem o zmijích uštknutích. A co nevidím (cituji z jeho mailu):

" Mě vždy vytáčelo, když jsem s někým debatoval na téma co se děje po ušktnutí a dotyčný měl starost, kdo zaplatí třeba vrtulník, bude-li potřeba, nebo drahá séra ze Západu. Jestli jsem pojištěn a tak, jestli to budu splácet a tak. Pro takový
případ vždy používám horolezce. Ten taky není připojištěn a když se rozfláká někde pod skálou nebo omrzne a je zachraňován, taky to platí pojišťovna a nikdo to neřeší :-)

Chvíli to ve mně bublalo a pak jsem odepsal:

Možná jsem Vám neporozuměl, ale chápu to tak, že chcete být ošetřen stejně jako horolezci když se zrakví na skále.
Poznámky zdravotníků o penězích Vás vytáčejí.

Další řádky berte jako můj názor, který naši spolupráci v nejmenším neovlivňuje.
Horolezec a hadař mají jedno společné - podnikají život a zdraví ohrožující činnost, protože je to těší.
Samozřejmě jsou horolezci, kteří lezou na skály pracovně (meterologové, geodeti) a hadaři, kteří se mazlí s hady v zájmu vědy. Nicméně v základu jejich činnosti bude totéž - fascinace reálným nebezpečím, kterého je v civilizaci pomálu.

Když se vykašlu na všechny zákonné normy, předpisy a budu uvažovat jen o etice, domnívám se že člověk, který vědomě hazarduje, by měl nést i následky, pokud mu to nevyjde.

Spektrum těchto hazardérů je tak strašně široké, že nelze naše dilema rozřešit.
Ale pokud jsem 155 volán k člověku, který si píchl drogu; k člověku který překročil rychlost o 60 km/h; člověku který vyrábí doma ohňostroje; člověku, který kouří denně 50 cigaret; 120 kilovému lezci, který vysápe bez jištění na cvičnou stěnu; člověku který v opilosti nabízí své kobře panáka lihoviny - myslím si své.
Ano, měl byste za to platit, protože teď máte na kahánku a žebroníte o pomoc.
Když jste začal dělat riskantní věc, měl jste pocit, že Vám se to stát nemůže.
Pře 100 lety by jste zemřel, teď parazitujete na solidárním systému.

Kolik bolesti rozdávají hazardéři svým blízkým a o kolik peněz vypumpujou nás ostatní,
když se jejich vášeň naplní?

Tak, tak ani jsem netušil, že mne to tak našlápne. Ve skutečnosti je spoluúčast u většiny zavinění nemožná.
Zdravotnictví vždycky bude lavírovat mezi přenesením odpovědnosti a plnou pomocí každému. Jen jsem chtěl říci, že lidé,kteří se starají o prachy za léčení, možná potřebují prostředky na pomoc někomu jinému.

První pomoc poskytneme všem bláznům, aspoň víme že maximální odpovědnost za jejich stav je v jejich rukou ...

Zveřejněno: 30. 1. 2008, 20:15 od dRobert | s 8 comment(s)

Tagy příspěvku: Hadi, Rizika

Komentář

martin.vobr napsal(a):

Mimochodem ten hadař se s horolezcema silně plete. Vrtulník a záchranná akce v horách není na většině míst zadarmo. Když se polámete nebo zrakvíte třeba v Alpách, pěkně si let ptákem zaplatíte. Pátrací akci si také platíte sami.

Proto si většina horolezců při výjezdu do větších kopců platí navíc speciální připojištění nebo šetří do štrozoku, ze kterého se náklady záchranné akce hradí - a není to zrovna laciné. Po Šamonice a okolí se třeba dá koupit pojištění u Air Zermat a když jste moc rizikoví tak vám ho neprodají a musíte za akci cálovat sami. Viz třeba tento článek: www.lezec.cz/clanky.php

Tolik tedy k tomu zachraňování horolezců v horách zadara...

# ledna 30, 2008 2:13 odp.

dRobert napsal(a):

Cháchá ...

Teď se ozvou lidé z jednotlivých skupin, které jsem si nahoře dovolil pošťouchnout. Mluvím o riskování nad možnost svojí odpovědnosti. Jestliže jedu z kopce na kole na náledí, můžu si namlít. Moje věc. Pokud na tom náledí srazím starou paní, která o dva týdny zemře na zápal plic na ortopedii - co je mi platné, že jsem si taky při pádu rozbil hubu?

Horolezci (a padají i v rámci hranic ČR, Martine) prostě odčerpávají prachy ze systému. Solidární systém zůstane - lidé si ubližují tisícerým způsobem a nelze je soudit. Taky jsem neměl vylejzat z tramvaje s kočárkem v náručí sám - dělal jsem haura, že to unesu a vymknul si kotník...

Prostě jde mi o obhajobu dotazu "kdo mázne Vaše hobby, když jste si po přehnaném riskování ublížil nad míru"

P.S. Díky bohu za komerční pojišťovny, tam se míra rizika alespoň nějak vyjadřuje a člověk hned vidí, že jezdit bez přilby je fakt nesmysl ...

# ledna 31, 2008 6:24 dop.

martin.vobr napsal(a):

Hele, Roberte, já s tebou souhlasím, nemusíš se se mnou hádat :-). Když děláš riskatní hobby tak máš nést následky svého risku sám. O tom žádná. Chtěl jsem ti dát další prach und kule do debaty s hadařem který si myslí, že lezci to mají automaticky zadara.

Btw - i čeští lezci lezoucí v naší zemí a organizovaní v ČHS (odhadem tak polovina šutromilů) si v rámci členského příspěvku platí pojištění (i pro lezení v ČR). Nevím, kolik z toho plnění jde na záchranky nebo nemocnice.

Lezci alespoň málokdy poničí někoho jiného než sebe (jasně, asi s výjimkou těch záchranářů, ale ti by měli mít to riziko zaplacené (nejspíš nemají, ale je to jejich profese, stejně jako voják musí počítat že ho někdo picne)). Víc mi vadí třeba nebezpečný jezdci, kvůli kterým zařve ročně pár set lidí nebo kuřáci, kvůli kterým je pro mne uzavřených hromada hospod (nehledě na to kolik prachů jde do jejich léčení).

Drobná poznámka k parazitování: vzhledem k mé paranoie při jištění, množství cest, které jsem od svého zotcovatění přelezl a pálkám které na zdravotním pojištění odvádím bude asi třeba parazitního šutroplaza hledat někde jinde ;-). Pro dokreslení bizardnosti situace - pokud bych měl vybrat ze svých lezeckých kamaradů jednoho, který riskuje zdaleka nejvíc tak je to zrovna kluk, který se posledních pár let živí jako záchránář někde ve středočeském kraji. Ten si to své rizikové chování asi odpracoval, ale přiznám se bez mučení že do hor se s ním bojím :-)

Ale to všechno jsou takové historky na dokreslení - s jádrem tvého příspěvku souhlasím - když si někdo něco zavaří ať si to také zacáluje. Veřejné zdravotní pojištění má krýt drahé průsery které člověk nemůže moc ovlivnit (třeba velké operace), a ne "prášky na rýmu" a "hlazení hadů". A ať je na každém, jestli se připojistí nebo si bude sám šetřit do štrozoku. Obávám se ale, že s tímhle názorem budu v menšině (alespoň podle výsledků voleb).

# února 4, 2008 12:22 odp.

dRobert napsal(a):

No právě - že tady debatuju s Tebou a s hadařem a Vy oba jste opatrní. Jenže ty případy, které jsem zmínil na počátku jsou fakt skutečný:

* člověk, který si píchl drogu

(těch, kteří to přepísknou je spousta)

* člověk který překročil rychlost o 60 km/h

(sejmul dvě auta v jednom bylo dítě - celkem tři mrtví, on sám těžce zraněný)

* člověk který vyrábí doma ohňostroje

(ruka a byt v p..ekle)

* člověk, který kouří denně 50 cigaret

(dusil se mi před očima a mezi nádechy ze sebe vysípal "já to mám všechno po tom prašným provozu")

* 120 kilový lezec, který se vysápe bez jištění na cvičnou stěnu

(spadnul až ze čtyřech metrů)

* člověk, který v opilosti nabízel své kobře panáka lihoviny

(kupodivu mu neublížil jed ale paleček mu moc hezky hnisal)

Tak dost, to bych se upsal k smrti. Žádný z těhle neúspěšných kandidátů na Darwinovu cenu neumřel.

Tak třeba jsou teď opatrnější.

# února 5, 2008 10:17 odp.

Jana napsal(a):

Roberte, tuto etickou otázku, co se ošetření všech bez rozdílu týče, si kladl už Karel Čapek v Bílé nemoci, kde doktor Galén léčil jen ty, kdož neměli nic společného s válkou, zbrojením, fašismem atd. Eticky jsou na tom hůř už jen obhájci ex offo v případě nechutných trestných činů. Hezký den a přeju mnoho úspěchů v řešení těchto otázek. Jana :-)

# února 19, 2008 2:41 odp.

dRobert napsal(a):

Omyl - nejde mi o to zda ošetřit či neošetřit, ale o přijetí zodpovědnosti za vlastní riskování a ošetření ZAPLATIT.

# března 1, 2008 6:09 odp.

Jana napsal(a):

V tom s Vámi naprosto souhlasím. Jen by se někdy těžko prokazovalo,a stálo by to další peníze, kdo co zavinil a kdo bude platit. Například rvačka fotbalových Rowdies, když tam přijde o zuby kdekdo. A skokani na gumě si zaplatí předem za zážitek který může skončit na invalidním vozíku. Ti by měli platit předem rovnou i zdravotní pojišťovně, jako se komerční pojišťovně připlácí za rizikové sporty... Nechtěla jsem dráždit kobru bosou nohou. Jen mi přišla ta diskuze zajímavá. Přeju Vám mnoho zdaru ve Vašem počínání. Jana

# března 4, 2008 2:44 odp.

Honza K. napsal(a):

Tak... když se tu rozebírají horolezci... myslím, že zrovna u lezení po horách blízkost reálného nebezpečí sice je výraznou částí, ale zdaleka ne převažujícím důvodem, proč to děláme.

*Ano, dělám riskantní věci. Lezení po horách je riskantní, pravděpodobnost že se přitom zrakvím JE nenulová.

*Ani náhodou nemám pocit, že "mě se to stát nemůže". Vím, že mě se to stát může, a třeba nějaký padající šutr mě může zabít i když "neudělám žádnou chybu".

*"Vy jste opatrní" ... je trochu vylhávání se z problému. Jištění a metodické postupy riziko snižují, podstatu to neřeší - možná tak při lezení na přejištěných sportovních cestách. Mimochodem lezu občas i solo bez jištění, úroveň rizika přitom je zpravidla nižší, než když lezu s lanem - jen jistota pramení z "vnitřních faktorů", né z přítomnosti lana. Celé by to vedlo k otázce "co je přijatelná úroveň rizika"? Což je dost subjektivní. Pokus stanovit to "společensky" by byl dost zajímavý ... kolik je hranice "opatrného" a "riskujícího" horolezce? Třeba pravděpodobnost, že se při lezení někdy v životě zabije,... 1:50? 1:500? 1:5000?

*Pokud nějakou úroveň přijmu - a rozmyslím si, že mi to, co mi v životě hory přináší, za to riziko stojí - i při zvážení toho, že nejde jen o mě, ale i okolí - tak si myslím, že mi do toho "z hlediska vyššího principu mravního" nemají zdravotníci co kecat.

*Tady ta společnost se vůbec stává posedlá zdravím - odstranili jsme Boha, spásu, hříchy,... - mi skoro přijde, že uvolněný prostor začíná vyplňovat Zdraví - jako nejvyšší měřítko všeho. Zdravé, mladé, fit, tělo. Délka života místo spásy (delší=lepší?). Kdo tomuto náboženství odporuje - ať už tak, že ohrožuje délku svého života, nebo "poškozuje svoje zdraví" (třeba kouřením) - stává se hříšníkem. A od hříchu je třeba ho odvracet, ať už propagandou, ale i finančním postihem (podobně jako muslimský stát toleruje nevěřící - jen musí platit vyšší daně).

"Ano, měl by jste za to platit, protože teď máte na kahánku a žebroníte o pomoc. Když jste začal dělat riskantní věc, měl jste pocit, že Vám se to stát nemůže.Pře 100 lety by jste zemřel, teď parazitujete na solidárním systému."

Ekonomicky vzato je myslím skoro jisté, že horolezci jako skupina, a i včetně bývalých už nelezoucích, odvádí do systému solidárního zdravotního pojištění víc, než kolik z něj čerpají. Kdo tedy na kom parazituje? Ono kdyby se to opravdu spočítalo, dost možná by bylo závěrem, že ve skutečnosti jsme solidární s panem Novákem, který 4 hodiny denně tráví sledováním televize, neděli v nákupním centru, jí, pije a dělá to, co vidí v televizní reklamě, a vůbec žije vysoce bezpečný život téměř bez rizika.

# dubna 16, 2008 1:29 odp.

Jaký je Váš názor?

oslovení (povinné)

Jméno (povinné)

Komentář (povinné)

Zapamatuj si mě.

Prosím sečtěte 2 a 5 a Váš výsledek napište sem: