Opilí mají štěstí
Nevím sice kde hledat kořeny tohoto mýtu, ale koneckonců si to lze
docela dobře představit. Kolikrát už jste viděli přiopilého spoluobčana
potácejícího se v sobotu večer ze svého oblíbeného podniku domů. Vypadá
to asi takhle
„Jde skoro rovně – prásk do sloupu – jde skoro rovně – zakopne o
popelnici a svalí se jak dlouhý, tak široký – vstane a pokračuje – ten
plot tu určitě dřív nebyl (au, to muselo bolet).“
Je opravdu těžké se potom zbavit dojmu, že když se tenhle člověk ve
zdraví dostane domů, je to skoro zázrak. Kdokoli jiný by tou dobou už
byl úplně celý polámaný a rozbitý. A možná máte pravdu. V případě
klasického otloukání se o stěny domů a zaujímání tradiční polohy "pod
stolem" pro ty vůbec nejlepší opilecké sny, může opilost a s ní spojené
celkové uvolnění těla, opravdu trochu pomoci a snad i zabránit pár
zlomeninám. Tím ovšem výhody končí.
Celkově je totiž alkohol nejčastější příčinnou úrazů vůbec.
Opravdu ne všichni opilí mají onu příslovečnou kapku štěstí. Je bohužel
řada situací, kdy lze padat sebeuvolněněji a stále to tak nějak úplně
nestačí. Každoročně si bohužel pár mladíků ověří, že štěstí opilcovo k
přejítí koruny jezu stačit nebude…
Závěr: Opilí mají štěstí zejména tehdy, když se dožijí svého vystřízlivění.