Kde je Honzík?
Odhodlávali jste se k tomu již dlouho, ale letos po Vánocích konečně nastal čas T. Rozhodli jste se využít několikatýdenní nepřítomnosti vší babičky a vymalovat jí byt. Až se na konci ledna vrátí od příbuzných domů, udělá jí to určitě ohromnou radost.
To, co je na malování snad úplne nejhorší, je stěhování nábytku, které mu nevyhnutelně předchází. Knihovny s knihami ve dvou řadách a příborníky plné památečního porcelánu tvoří jen vrcholek ledovce. Ale už jste se pro to jednou rozhodli, takže se do toho s celou rodinou “jako jeden muž” odvážně pouštíte. Nejprve odnést koberec a potom přichází na řadu obávaný nábytek. Už při snaze o srolování koberce zjišťujete, že pomoc malých dětí je sice roztomilá, ale poněkud zdržuje. Jsou tam s vámi dvě, a to menší, Honzík, právě podniká své první chodecké pokusy. Přesto že mu to zatím příliš nejde, zkouší to statečně znovu a znovu.
Odsunujete další knihovničku a zvažujete, zda se ještě vejde k té velké hromadě nábytku, která postupně narůstá uprostřed místnosti. Zdá se, že ano.
Najednou máte takový neodbytný pocit, že něco není v pořádku. Není totiž obvyklé, aby děti byly potichu, natož obě dvě najednou. Otáčíte se, abyste se podívali, co zrovna vymýšlejí za lumpárny.
Větší z dětí sedí na zemi a s velkým zaujetím kreslí na fotografii jednoho z našich předních politiků v novinách vousy a rohy. Ale kde je ten malý?
Přejíždíte pohledem po místnosti a téměř okamžitě ho nalézáte na druhé straně pokoje u zdi, odkud jste před chvílí odsunuli knihovničku. Něco žmoulá v ruce a zdá se, že má něco i v pusince. Se zlou předtuchou se k němu skláníte, abyste nakonec zjistili, že vaše obavy byly oprávněné. Přes Honzíkův téměř hysterický odpor se vám ještě podaří, aby vyplivnul to, co měl v puse a ve vaší dlani se tak ocitá neznámá tabletka. Druhou, jiné velikosti a tvaru, získáváte z jeho ručičky a po chvíli hledání objevíte ještě další tři v místech, kde původně stála knihovnička. Zdá se, že babičce se občas některý z jejích léků tak trochu zakutálí.
Poněkud bezradně stojíte nad dítětem. Netušíte ani o jaké léky mohlo jít, ani kolik a zda vůbec nějaké Honzík spolkl. Co budete dělat?
a) Po chvíli uvažování se rozhodujete, že to nebudete řešit. Pravděpodobně nespolkl vůbec nic a pokud ano, určitě nešlo o žádné velké množství. Budete Honzíka ale pro jistotu pozorovat, kdyby se choval nějak divně, okamžitě ho vezmete do nemocnice.
b) Pravděpodobně nesnědl nic, ale jistota je jistota. Přesvědčíte ho, aby vyzvracel, co má v žaludku. Nejdřív zkusíte nejjednodušší způsob s prstem v krku, a když to nepůjde, rozpustíte sůl v teplé vodě a dáte mu to vypít. To vyvolá zvracení určitě. Potom zavoláte sanitku.
c) Použijete všelék na bolavá bříška – rozmačkáte živočišné uhlí (tolik, co ho doma a u sousedů najdete) ve vodě a dáte to Honzíkovi vypít. Pokud tedy bude ochoten pít. Mezitím někdo jiný z rodiny zavolá sanitku. Než přijede, pokusíte se najít krabičky od léků, které vaše babička užívá a vzít je s sebou do nemocnice.
d) Počkáte do rána a zavoláte na středisko paní doktorce, ta už si bude vědět rady co a jak dělat.
e) Zavoláte 155 a necháte to na nich.