prosinec 2007 - Příspěvky
V tomto případě lze za správná řešení pokládat hned dvě možnosti, a to c) a e). Podrobnější pohled na jednotlivé možnosti viz níže.
a) Nejste-li si stoprocentně jistí, že vaše babička a její návštěvy užívají pouze vitamín C a nikdy nic jiného, není to dobrý nápad. Je řada prášků, kdy může malé dítě ohrozit na životě pouhých několik nebo dokonce i jen jedna tableta . A je také řada léků (například běžně používaný Paralen), které v případě předávkování působí postupně a ve chvíli, kdy vy si všimnete, že něco není v pořádku (dítě žloutne?), není již možné dělat v podstatě nic (v případě Paralenu nic, co by ještě mohlo zachránit játra). Pokud se tedy obáváte, že dítě mohlo nějaké léky sníst, nechte ho raději odvézt do nemocnice. Než vyroste, tak na výplach žaludku buď zapomene nebo aspoň příště nebude baštit, co nemá.
b) Vyvolávat zvracení strčením prstu do krku je možné, ale nedělejte to u nikoho, kdo aktivně nespolupracuje (u hystericky se bránícího batolete hrozí například nebezpečí vdechnutí zvratků). Použití slané vody k vyvolání zvracení je možné, ale opět – u malých dětí hrozí mimo jiné druhotná (kromě prášků, které možná snědlo) otrava solí. Takže solný roztok k vyvolání zvracení ano, ale raději u dospělých nebo starších dětí (tak od 12 let).
c) Tato možnost je jednou ze dvou, které pokládáme za správné. Použití živočišného uhlí je u otrav léky vhodné. Snižuje totiž vstřebávání léků a účinnost léků, a to i těch, které dítě snědlo omylem. Dávkování je v tomto případě opravdu štědré, máte-li 40 tablet, které rozmačkáte ve vodě a dítě je ochotné to vypít, tak směle do toho. Máte-li jich jen několik, použijte je. Pokud náhodou dítě žádné tabletky ve skutečnosti nesnědlo, živočišným uhlím ani tak nic nezkazíte. Najít krabičky od léků je vhodné, i když nevíte, co přesně (a jestli vůbec) Honzík snědl, přece jenom tím lékařům trošku upřesníte, o co mohlo jít. Volání záchranky je zcela na místě a pokud bydlíte například v Praze a operátorka vám řekne, že sanitka je u vás za pět minut, jděte s dítětem klidně rovnou před dům. Je to lepší než abyste bezhlavě pobíhali po bytě a horečně hledali, kde že je ta krabička živočišného uhlí, o které jste si jisti, že jste ji měli nedávno v ruce.
d) Situace se má takto – buď se bojíte, že dítě mohlo sníst něco jedovatého, a potom nemá cenu na nic čekat. Volejte 155. Nebo se toho z nějakého důvodu nebojíte, a potom není ani žádný důvod volat následující den vaší lékařce.
e) Jde o druhé správné řešení. Zavoláte-li v tomto případě 155, dá se téměř s jistotou předpokládat, že Honzíka odvezou do nemocnice a vypláchnou mu žaludek. Určitě nebudou chtít nic riskovat.
Odhodlávali jste se k tomu již dlouho, ale letos po Vánocích konečně nastal čas T. Rozhodli jste se využít několikatýdenní nepřítomnosti vší babičky a vymalovat jí byt. Až se na konci ledna vrátí od příbuzných domů, udělá jí to určitě ohromnou radost.
To, co je na malování snad úplne nejhorší, je stěhování nábytku, které mu nevyhnutelně předchází. Knihovny s knihami ve dvou řadách a příborníky plné památečního porcelánu tvoří jen vrcholek ledovce. Ale už jste se pro to jednou rozhodli, takže se do toho s celou rodinou “jako jeden muž” odvážně pouštíte. Nejprve odnést koberec a potom přichází na řadu obávaný nábytek. Už při snaze o srolování koberce zjišťujete, že pomoc malých dětí je sice roztomilá, ale poněkud zdržuje. Jsou tam s vámi dvě, a to menší, Honzík, právě podniká své první chodecké pokusy. Přesto že mu to zatím příliš nejde, zkouší to statečně znovu a znovu.
Odsunujete další knihovničku a zvažujete, zda se ještě vejde k té velké hromadě nábytku, která postupně narůstá uprostřed místnosti. Zdá se, že ano.
Najednou máte takový neodbytný pocit, že něco není v pořádku. Není totiž obvyklé, aby děti byly potichu, natož obě dvě najednou. Otáčíte se, abyste se podívali, co zrovna vymýšlejí za lumpárny.
Větší z dětí sedí na zemi a s velkým zaujetím kreslí na fotografii jednoho z našich předních politiků v novinách vousy a rohy. Ale kde je ten malý?
Přejíždíte pohledem po místnosti a téměř okamžitě ho nalézáte na druhé straně pokoje u zdi, odkud jste před chvílí odsunuli knihovničku. Něco žmoulá v ruce a zdá se, že má něco i v pusince. Se zlou předtuchou se k němu skláníte, abyste nakonec zjistili, že vaše obavy byly oprávněné. Přes Honzíkův téměř hysterický odpor se vám ještě podaří, aby vyplivnul to, co měl v puse a ve vaší dlani se tak ocitá neznámá tabletka. Druhou, jiné velikosti a tvaru, získáváte z jeho ručičky a po chvíli hledání objevíte ještě další tři v místech, kde původně stála knihovnička. Zdá se, že babičce se občas některý z jejích léků tak trochu zakutálí.
Poněkud bezradně stojíte nad dítětem. Netušíte ani o jaké léky mohlo jít, ani kolik a zda vůbec nějaké Honzík spolkl. Co budete dělat?
a) Po chvíli uvažování se rozhodujete, že to nebudete řešit. Pravděpodobně nespolkl vůbec nic a pokud ano, určitě nešlo o žádné velké množství. Budete Honzíka ale pro jistotu pozorovat, kdyby se choval nějak divně, okamžitě ho vezmete do nemocnice.
b) Pravděpodobně nesnědl nic, ale jistota je jistota. Přesvědčíte ho, aby vyzvracel, co má v žaludku. Nejdřív zkusíte nejjednodušší způsob s prstem v krku, a když to nepůjde, rozpustíte sůl v teplé vodě a dáte mu to vypít. To vyvolá zvracení určitě. Potom zavoláte sanitku.
c) Použijete všelék na bolavá bříška – rozmačkáte živočišné uhlí (tolik, co ho doma a u sousedů najdete) ve vodě a dáte to Honzíkovi vypít. Pokud tedy bude ochoten pít. Mezitím někdo jiný z rodiny zavolá sanitku. Než přijede, pokusíte se najít krabičky od léků, které vaše babička užívá a vzít je s sebou do nemocnice.
d) Počkáte do rána a zavoláte na středisko paní doktorce, ta už si bude vědět rady co a jak dělat.
e) Zavoláte 155 a necháte to na nich.
Za nejlepší variantu považujeme možnost e)a) Máte pravdu, že informovat vedoucího libovolné akce je vhodné. Záleží ovšem na tom, kdy to děláte. Jste-li v situaci, kdy je vhodné nebo dokonce nezbytné volat záchranku, tak předchozím sháněním jakékoli třetí osoby, nezískáváte obvykle nic a jen přicházíte o čas.
b) Je pravda, že to pro ni s největší pravděpodobností bude nějakou dohru mít. Ne že by bylo dobré to zlehčovat, ale za pár let z toho nejspíš bude jen dost dobrá historka. Pokud se toho ovšem dožije. V jejím současném stavu, kdy je sotva oslovitelná a vy ani netušíte kolik a čeho vypila (natož zda ho nezpůsobila ještě nějaká další příčina kromě alkoholu) a zda se náhodou její stav nebude ještě po nějakou dobu zhoršovat, to není úplně jisté. Natož, necháte-li ji někde ležet samotnou, tím spíše na zádech. Zkuste si jen představit, co se stane, pokud by začala znovu zvracet ve chvíli, kdy nemusí být schopná nějak svoji polohu pozměnit. To, co jí hrozí není nic méně hrozivého než utopení ve vlastních zvratcích.
c) Zavolat záchranku k někomu, kdo není schopen stát a chodit a dokonce ani mluvit, je rozhodně na místě. Nicméně je dobré pokusit se zajistit, že když přijedou, budou mít ještě o koho pečovat. Je nutné se přinejmenším přesvědčit, zda děvče dýchá a uvědomit si, že pravděpodobnost poranění páteře (proč byste s ní jinak nechtěli hýbat?), je v tomto případě v podstatě nulová. Na druhou stranu šance, že bude znovu zvracet, je poměrně vysoká. A zkusili už jste někdy zvracet v leže na zádech?
d) Zkuste si někdy dýchat v poloze, kdy máte bradu na hrudi. Moc dobře to nejde, že?
e) Tuhle variantu pokládáme za nejlepší. Opravdu totiž není dobré ji nechat ležet na zádech někde na studených dlaždicích. A poloha na boku (nazývaná stabilizovaná) jí v případě, kdy by znovu začala zvracet, pravděpodobně zachrání život. No a zavolání sanitky je zde zcela určitě na místě také, stejně jako oznámení situace rodině, zejména pokud by náhodou ještě nebyla plnoletá, tak bez jakékoli diskuse.
Nic proti slavnostním příležitostem, ale poslední dobou je toho trochu příliš. Snad všichni z rodiny se rozhodli něco slavit. Jde to jako na běžícím pásu, svatby, narození, výročí, změna práce nebo – jako v tomto případě – maturitní ples. Na maturitních plesech vás vždy udivovalo zejména to, že se konají dříve, než samotná maturita. Vždyť přece po ní by studenti mohli slavit mnohem bezstarostněji.
Nebýt Eva vaše nejmilejší (tedy jedináJ) sestra, tak vás na tenhle ples nikdo nedostal. Teď jste tady a uvažujete, že v osmnácti letech nejspíš pomyšlení na předčasnost oslav nikoho netrápí. Jak se zdá, dobře se tu baví všichni, a když se na chvilku přestanete kontrolovat, tak zjišťujete, že navzdory všem svým předsevzetím, se bavíte jako už dlouho ne. Sledujete, jak vzrůstající alkoholové opojení mění chování jindy tak seriózních pedagogů. Studenti samozřejmě nezůstávají pozadu a vám nakonec připadá, že to vlastně nebyl tak špatný nápad sem jít.
Asi tak dvě hodiny se poměrně dobře bavíte se svými bývalými spolužáky, které jste tu shodou okolností potkali, když najednou máte pocit, že se na vás někdo dívá. Otáčíte se a zjišťujete, že je to tak. Na druhé straně sálu stojí Eva v malém hloučku spolužaček a dívá se přímo na vás. Její výraz je takový, že se ve chvilce omluvíte svým společníkům a co nejrychleji jdete za ní.
Stačí pár vět a víte, co se stalo. Jedna z jejích spolužaček to prý přepískla s pitím a bylo jí špatně, tak šla na toaletu. Když se dlouho nevracela, šly se po ní podívat a našly ji tam prý ležet vedle záchodové mísy a nevědí, co s ní.
Rychle se jdete s děvčaty na jejich kamarádku podívat. Opravdu ji nacházíte přesně jak říkaly. Leží tam na zemi na zádech, nehýbe se a je znát, že zvracela (a bohužel se ne zcela přesně trefila).
Co budete dělat?
a) Je nezbytné o situaci informovat pedagogický dozor, který je za akci zodpovědný. Máte pocit, že ředitele školy jste před chvilkou zahlédli vedle šaten. Rozhodujete se, že dvě dívky necháte, aby počkaly před záchodky a s ostatními jdete pro ředitele.
b) Dobře si uvědomujete, jaký průšvih ji těsně před maturou čeká, pokud ji tu někdo najde v tomhle stavu. Zadními dveřmi ji s pomocí jejích spolužaček vynesete na parkoviště, kde ji posadíte do auta – na sedadlo spolujezdce, které položíte, aby se z toho mohla trochu vyspat dřív, než se vrátíte, abyste ji odvezli domů rodičům. Je jasné, že těm se to říct bude muset, z tohohle stavu asi moc rychle nevystřízliví.
c) Děvče nevypadá dobře, rozhodujete se, že zavoláte záchranku. Koneckonců co by ředitel nebo kdokoli jiný mohl udělat jiného. Takhle tu budou alespoň dřív. Mezitím na ni raději nebudete šahat, abyste jí třeba ještě nějak neublížili.
d) Usuzujete, že než způsobíte poplach, raději se podíváte jak na tom je. Zjišťujete, že děvče dýchá a na přímé a hlasité oslovení reaguje značně neartikulovanými zvuky. S pomocí děvčat ji vytáhnete do umývárny, kde ji posadíte do kouta a opřete o zeď. Vypadá tak docela v pořádku, jen hlava na prsou jí leží jako by spala. Každopádně se zdá, že ta poloha je dost stabilní (nikam se nekácí), takže si s děvčaty rozdělíte místnosti a patra a jdete najít někoho z jejích příbuzných.
e) Usuzujete, že než způsobíte poplach, raději se podíváte jak na tom je. Zjišťujete, že děvče dýchá a na přímé a hlasité oslovení reaguje poněkud neartikulovanými zvuky. Rozhodujete se, že ji s pomocí jejích spolužaček vyvlečete na chodbu, kde je o něco tepleji, a kde ji necháte ležet na boku. Zůstáváte u děvčete a Evu s ještě jednou dívkou posíláte, ať zkusí najít její rodiče a oznámit řediteli, že jste zavolali sanitku.