Vysávání jedu a rozřezávání rány
Je dobré vědět, že:
1. V ČR nežije žádný jedovatý had, který by zdravého dospělého člověka ohrožoval na životě
2. Pokud vás had kousne, neznamená to nezbytně, že vás
také uštkl. Výroba jedu je pro něj energeticky tak náročná, že si velmi
rozmyslí, zda ho věnuje zrovna vám. Cca v 50% tomu tak není a had
člověka „pouze“ kousne. Ani tak to ovšem není zcela banální – hadí
kousnutí je vysoce infekční a lékařské ošetření je nutné.
3. I pokud se vám podaří hada zblbnout natolik, že vás
uštkne (on totiž pravděpodobně nemá ve zvyku lovit tak velká
„zvířata“), stále to neznamená, že do vás dostal maximální dávku jedu,
jaké je schopen.
4. S trochou nadsázky lze tedy říci, že největším
zabijákem uštknutých lidí je kombinace následné paniky (kdyby neběželi
někam pro sérum a zůstali sedět, jed by se nevstřebával tak rychle tělo
ho mohlo stihnout postupně odbourat) a právě antiséra vyrobeného z krve
koně či ovce, jež nám nejsou zrovna vlastní a u něhož bývá velká
pravděpodobnost alergických reakcí.
Proč nic nevysávat?
Vysáváním jedu ústy se zachránce sám ohrožuje hadím jedem v
ústech. A to už ani nemluvíme o krvi postiženého a s ní souvisejícími
možnými infekcemi, které občas v lidské krvi bývají – jako například
poměrně častá žloutenka či HIV. To vše by někdo mohl přesto být ochoten
riskovat z přesvědčení, že právě zachraňuje život. To ovšem bohužel
také není pravda. Z hlediska uštknutého hadem jakékoli vysávání či
nařezávání ranek od hadích zubů leda tak zvyšuje prokrvení místa
kousnutí a tím i zrychluje vstřebávání jedu.
Co tedy dělat?
Vstřebávání jedu je naopak nutné zpomalit co nejvíc. Takže ranky
nechte volně krvácet, uštknutého přesvědčete ať zůstane v klidu,
chlaďte postižené místo, sundejte stahující předměty, dejte postižené
místo pod úroveň srdce (třeba ruku na pásku) a zajistěte transport do nemocnice. Transportem ovšem není myšlené, že necháte nebožáka s báglem doběhnout na autobus.