Škrcení hadů
Na mýtus „škrcení hadů“ se lze podívat ze dvou možných úhlů.
Chytání hadů
Jde o snahu za každou cenu chytit (a nejraději zaškrtit:-) kvůli
pozdější identifikaci hada, který byl před okamžikem tak troufalý, že
vás nebo někoho ve vašem okolí kousnul. Na první pohled jde o velmi
logickou úvahu – už od malinka nám přece říkají, že když nás kousne
pes, máme se ho pokusit zajistit a přivést sebou k lékaři/ na veterinu.
Úmyslně v tomto případě píši kousnul a ne uštknul. Také
formulace „logické na první pohled“ není náhodná. Jednak totiž pouze v
polovině případů útoku (obrany?) hada na člověka dojde k uštknutí, kdy
se do člověka dostane jed. Co však myslíte, že udělá takový had, děsem
bez sebe ještě z prvního konfliktu, když se ho pokusíte dokonce chytit?
Nezapomeňte, že lepší je jeden uštknutý (nebo jen kousnutý?) než dva. A
lepší je i jen jednou uštknutý, než několikrát…
Škrcení uštknutých končetin
Další věc, která se dá ve spojitosti s hady škrtit, jsou končetiny do nichž had kousnul/uštknul.
V tomto případě má škrtidlo všechny své obvyklé nevýhody
(poničení tkáně pod škrtidlem, hromadění škodlivých látek vedoucí až k
riziku ztráty končetiny), doplněné o skutečnost, že není zpravidla
přiložené dobře, takže dochází k opačnému efektu, kdy se tělo snaží
dostat do ohrožené končetiny krev „pod tlakem“, čímž paradoxně dochází
k urychlení postupu jedu tělem.
Závěr 1: Hady kvůli identifikaci, rozhodně nechytejte, pokud by to znamenalo zvýšení rizika, že vás uštkne podruhé.
Závěr 2: Došlo-li k uštknutí, nechte ranky volně,
chlaďte, dejte pod úroveň srdce, nezbytný je klid bez zbytečného
pohybu(!) a hlavně nic NEZAŠKRCUJTE!