ZDrBlog o první pomoci

Přepaden klíštětem (řešení)

 

e) je správně a uvažovat by se za určitých okolností dalo i o b)

a), c) - tak tohle nejsou nejlepší nápady. Klíště v průběhu sání vypouští do našeho těla látky (právě ty, které nás mohou nakazit známými i neznámými chorobami), abychom ho necítili, mohlo pohodlně pít a krev se nesrážela,… No a pokud začneme klíště dusit – ať již lakem na vlasy nebo třeba nějakým krémem, ono se začne bránit „prskáním slintáním a pliváním“, tedy vypouštěním stále většího množství právě toho, čeho se od něj nejvíce obáváme.

e) tohle je nejlepší varianta – rychlá a účinná. A co se týče hlavičky klíštěte, té se opravdu bát nemusíte. Slinné žlázy má tenhle malý tvoreček až někde vzadu na zadečku, takže z hlavičky samotné nám nic moc nehrozí. Je to v podstatě cizí těleso jako každé jiné a z ranky bude brzy vypuzeno.

b) tahle varianta je pro nás konzervativce taky docela dobrá, ovšem pod podmínkou že vytáčení (jedno na jakou stranu), popřípadě vyklání probíhá velmi rychle, aby klíště do rány nestihlo vypustit zbytečně mnoho svých slin.

No a nakonec varianta d). Po pravdě řečeno vážně nevím, jak to s takovými klíšťaty řeší budhisté a docela by mě to zajímalo. Každopádně z medicínského hlediska by šlo o velmi rizikovou praxi. Za těch několik dnů, kdy by se klíště radostně krmilo, kontinuálně by do těla člověka vypouštělo své sliny.
 

Přepaden klíštětem

Víkend jste trávili jako mnoho jiných v lesích Českého Ráje. Tentokrát vás však po návratu domů čeká nemilé překvapení. V koupelně si všimnete, že se vám u pupíku bez vašeho vědomí a svolení zabydlelo klíště. Krátce zvážíte variantu zavolání záchranky :-D, ale nakonec se rozhodujete, že to zvládnete sami. Rozhodujete se mezi následujícími variantami:

a) Klíště lehce zakápnete lakem na vlasy a po zaschnutí bez potíží sloupnete. Ranku vydesinfikujete.

b) Opatrně vykroutíte otáčením proti směru hodinových ručiček. Ranku vydesinfikujete.

c) Namažete klíště máslem nebo mastným krémem na ruce (třeba Indulonou) a necháte ho tak 10 minut – jak nemůže pořádně dýchat, samo se pustí buď úplně nebo téměř a jde potom sundat velmi snadno pouhým kýváním.

d) Klíštěte si nebudete všímat, je to živý tvor jako každý jiný s právem na život stejně jako vy a kdo jste, abyste ho mohli jen tak zabít?!? Když se dostatečně nasytí, samo se pustí.

e) Klíště rychle seškrábnete nebo vytrhnete. Pokud v rance zbyl kus hlavičky, neřešíte to – však ona vás neukousneJ. Ranku vydesinfikujete.

Kolaps na noční bojovce (řešení)

b) je správně

Cukrovkáři mají obvykle velmi propracovaný systém dávkování inzulínu a následného získání dostatečného množství cukru ze své potravy. Avšak může se stát, že jsou nějakou neobvyklou a nečekanou situací (v tomto případě noční bojovka protažená o hledání ztracených dětí) zaskočeni natolik, že se jim jejich skvěle propracovaný systém naruší. A pak to dopadá různě, v nejhorších případech až úmrtím. To, co tito lidé potřebují, je právě cukr. Mají-li přece jen jiný problém, možná jim cukrem nepomůžeme, ale určitě neublížíme. Takže to jediné, co je třeba si pamatovat, je CUKROVKÁŘI CUKR (!) a nic nezkazíte.

a) Tak trochu doufám, že vrahů mezi námi není mnoho a inzulín by cukrovkáři nikdo nepoučený rozhodně nepíchnul. Je pár způsobů jak někoho vysloveně dorazit a tohle je bohužel jeden z nich.

b) opravdu nemůžete vědět jistě, zda jeho problém souvisí s cukrovkou. Ale dáte-li mu dokud je při vědomí cukr – tj. cokoli, co obsahuje cukr nebo si z toho tělo cukr dokáže vyrobit - vzápětí zjistíte, zda se cítí lépe.

c) Ano děti, navíc dosud díky bohu téměř nezraněné, mají přednost. Ale s vámi jim nic strašného nehrozí. Klidně byste býval mohl dát Jirkovi jíst čokoládu aniž byste pustil děti z očí. Odejdete-li od něj, je dost pravděpodobné, že jste posledním, kdo ho vidí živého.

d) nejen „cukr kostka“ obsahuje cukr. Zkuste ve skupince sehnat něco jiného (třeba čokoládu), v čem je cukr. Informace, kterou si pamatujete ze školy je správná.

Kolaps na noční bojovce

Jste na dětském táboře jako instruktor. Třetí noc máte bojovku, která se nad očekávání protáhla – několik dětí nedorazilo v očekávané době zpět do tábora. Většina vedoucích a instruktorů zůstává v táboře a dva vyrážíte děti hledat. Zatím se o ně nebojíte, jsou tři a doufáte, že je nenapadlo se rozdělit. Zhruba po půl hodině je nalézáte živé a zdravé, jen jedna holčička upadla a má odřené koleno – proto jim cesta trvá mnohem déle než jste čekali.

Co vám ale dělá větší starosti je, že druhý instruktor se chová zcela neadekvátně k situaci, začíná být sprostý (i na děti!) a celkově ho vůbec nepoznáváte. Vracíte se společně do tábora, holčičku pro jistotu nesete, ale spíš jen proto, abyste nemuseli poslouchat její kňourání.

V průběhu cesty se podivné chování onoho instruktora – Jirky – stále stupňuje. Svítíte si na něj baterkou a vidíte, že je zpocený „jak myš“. To však nikomu jinému nehrozí – jasná letní noc není zrovna teplá.

Po dalších několika minutách si Jirka sedá a už jen blábolí. Konečně vás napadá, že by to mohlo souviset s cukrovkou, kterou má. Zrovna včera jste se o tom s ním krátce bavil, když jste si před obědem všimnul, že si píchá inzulín.

Přemýšlíte, co honem dělat. Zdá se, že se Jirkův stav poměrně rychle zhoršuje. Napadne vás ho prošacovat a opravdu v jeho kapse nalézáte stříkačku s inzulínem. Je čas se rozhodnout, ale pro co?

a) Pamatujete si, že včera si obsah zrovna takové stříkačky píchal, množství vypadá stejně. Je jasné, že tu jde o život, tak se rozhodujete, že mu to píchnete pod kůži. Nejste si však přece jen úplně jistý dávkováním, použijete proto jen polovinu obsahu (abyste ho náhodou nepředávkovali).

b) Třeba to ani s cukrovkou nesouvisí a je jen vyčerpaný. Nabízíte mu svou čokoládu, protože tím nic nezkazíte, protože doplnění energie ještě nikomu neublížilo.

c) Přednost v tomto případě mají děti. Co nejpřesněji si zapamatujete, kde jste a vrátíte se s dětmi do tábora, odkud vzápětí posíláte na pomoc „záchranný tým“ složený z dalších vedoucích.

d) Pamatujete si někde ze školy, že cukrovkáři máte dát cukr. Ten nemáte, takže co nejrychleji běžíte do tábora (děti necháváte hlídat Jirku) pro cukr a zavolat 155.

Škrcení hadů

Na mýtus „škrcení hadů“ se lze podívat ze dvou možných úhlů.

Chytání hadů

Jde o snahu za každou cenu chytit (a nejraději zaškrtit:-) kvůli pozdější identifikaci hada, který byl před okamžikem tak troufalý, že vás nebo někoho ve vašem okolí kousnul. Na první pohled jde o velmi logickou úvahu – už od malinka nám přece říkají, že když nás kousne pes, máme se ho pokusit zajistit a přivést sebou k lékaři/ na veterinu.

Úmyslně v tomto případě píši kousnul a ne uštknul. Také formulace „logické na první pohled“ není náhodná. Jednak totiž pouze v polovině případů útoku (obrany?) hada na člověka dojde k uštknutí, kdy se do člověka dostane jed. Co však myslíte, že udělá takový had, děsem bez sebe ještě z prvního konfliktu, když se ho pokusíte dokonce chytit? Nezapomeňte, že lepší je jeden uštknutý (nebo jen kousnutý?) než dva. A lepší je i jen jednou uštknutý, než několikrát…

Škrcení uštknutých končetin

Další věc, která se dá ve spojitosti s hady škrtit, jsou končetiny do nichž had kousnul/uštknul.

V tomto případě má škrtidlo všechny své obvyklé nevýhody (poničení tkáně pod škrtidlem, hromadění škodlivých látek vedoucí až k riziku ztráty končetiny), doplněné o skutečnost, že není zpravidla přiložené dobře, takže dochází k opačnému efektu, kdy se tělo snaží dostat do ohrožené končetiny krev „pod tlakem“, čímž paradoxně dochází k urychlení postupu jedu tělem.

Závěr 1: Hady kvůli identifikaci, rozhodně nechytejte, pokud by to znamenalo zvýšení rizika, že vás uštkne podruhé.

Závěr 2: Došlo-li k uštknutí, nechte ranky volně, chlaďte, dejte pod úroveň srdce, nezbytný je klid bez zbytečného pohybu(!) a hlavně nic NEZAŠKRCUJTE!

 

Vysávání jedu a rozřezávání rány

Je dobré vědět, že:

1. V ČR nežije žádný jedovatý had, který by zdravého dospělého člověka ohrožoval na životě

2. Pokud vás had kousne, neznamená to nezbytně, že vás také uštkl. Výroba jedu je pro něj energeticky tak náročná, že si velmi rozmyslí, zda ho věnuje zrovna vám. Cca v 50% tomu tak není a had člověka „pouze“ kousne. Ani tak to ovšem není zcela banální – hadí kousnutí je vysoce infekční a lékařské ošetření je nutné.

3. I pokud se vám podaří hada zblbnout natolik, že vás uštkne (on totiž pravděpodobně nemá ve zvyku lovit tak velká „zvířata“), stále to neznamená, že do vás dostal maximální dávku jedu, jaké je schopen.

4. S trochou nadsázky lze tedy říci, že největším zabijákem uštknutých lidí je kombinace následné paniky (kdyby neběželi někam pro sérum a zůstali sedět, jed by se nevstřebával tak rychle tělo ho mohlo stihnout postupně odbourat) a právě antiséra vyrobeného z krve koně či ovce, jež nám nejsou zrovna vlastní a u něhož bývá velká pravděpodobnost alergických reakcí.

Proč nic nevysávat?

Vysáváním jedu ústy se zachránce sám ohrožuje hadím jedem v ústech. A to už ani nemluvíme o krvi postiženého a s ní souvisejícími možnými infekcemi, které občas v lidské krvi bývají – jako například poměrně častá žloutenka či HIV. To vše by někdo mohl přesto být ochoten riskovat z přesvědčení, že právě zachraňuje život. To ovšem bohužel také není pravda. Z hlediska uštknutého hadem jakékoli vysávání či nařezávání ranek od hadích zubů leda tak zvyšuje prokrvení místa kousnutí a tím i zrychluje vstřebávání jedu.

Co tedy dělat?

Vstřebávání jedu je naopak nutné zpomalit co nejvíc. Takže ranky nechte volně krvácet, uštknutého přesvědčete ať zůstane v klidu, chlaďte postižené místo, sundejte stahující předměty, dejte postižené místo pod úroveň srdce (třeba ruku na pásku) a zajistěte transport do nemocnice. Transportem ovšem není myšlené, že necháte nebožáka s báglem doběhnout na autobus.

 

Vypalování ran

O vypalování ran snad není nutné ani příliš mluvit. Pevně věřím, že by nikdo něco takového v dnešní době nerealizoval. Ovšem všichni známe ty zejména „hadí“ poučky, které radí ránu „rozříznout, vysát ústy, a vypálit“. Možná vás zajímá původ poslední ze zmíněných léčebných metod. V tom případě je nutné vydat se dost daleko do historie. V samých počátcích medicíny se plamen opravdu používal k léčení (zejména k zastavení krvácení například u amputací) a k desinfekčnímu vypalování ran.

Z historického hlediska:

Již Aristofanes (asi 445-388 př. n. l.) píše o “skle” pro vypalování děr v pergamenu a k mazání textu na voskových tabulkách, které lékaři podle Plinia Staršího (23 až 79 n.l.) používali také k vypalování ran (dnes tomuto sklu říkáme čočka, popřípadě lupa). Posuneme-li se v historii blíže k naší době, tak zjistíme, že prvními opravdovými chirurgy se v průběhu četných evropských válek stávali tehdejší ranhojiči. Zmínit můžeme třeba Ambroise Parého (1510-1590), později královského ranhojiče francouzských králů Karla IX a Jindřicha III, který proslul znovuobjevením staroegyptské metody podvazování krvácejících cév u amputovaných končetin, kterou nahradil nesmírně bolestivé vypalování rány žhavým olejem či plamenem, způsobujícího často větší bolest a šok u poraněných, než vlastní zranění.

A dnes:

Podíváme-li se na to z dnešního hlediska tak zjistíme, že i dnes dokáží chirurgové cévy podvazovat (a nejen to), takže již opravdu není třeba se vracet do doby před rozvojem starověkého Egypta.

A pokud jde o využití vypalování rány k její desinfekci (a o nic jiného nejde a jít nemohlo ani u hadího uštknutí), tak si sami položte jednu otázku. Opravdu neznáte žádnou normální desinfekci?!?

Závěr: Těžké krvácení zastavujte tlakem v ráně, zdvihnutím krvácejícího místa nad hlavu a tlakovým obvazem. Co nejdříve volejte 155 - však oni to v nemocnici nějak zašijí. Potřebujete-li desinfikovat použijte některou z účinných desinfekcí z lékárny. Ponechme historii v minulosti, kam patří.

 

Papiňák

Sešli jste se v bytě jednoho ze vašich kamarádů na oslavu narozenin. Už ve dveřích vidíte takové množství známých lidí, že jste si jisti, že nadcházející večer bude stát za to. Večeře už je skoro hotová, jen se ještě čeká, až bude hotové maso. Mezitím se v obýváku živě konverzuje a opakují se už tolikrát opakované historky let minulých. Než se nadějete, skoro všichni už v sobě máte pár skleniček něčeho dobrého.

Po chvíli se jeden z vašich kamarádů zvedá a jde se do kuchyně podívat, jestli už se to dovařilo a může se konečně začít jíst. Vzápětí se z kuchyně ozývá strašný řev. Okamžitě se běžíte podívat, co se proboha mohlo stát.

Vbíháte do kuchyně plné páry, přes kterou spatříte na vařiči stát otevřený papiňák a vašeho kamaráda stojícího vedle sporáku, jak si drží ruce před obličejem a křičí, že ho to opařilo. Když ho vybídnete, aby vám obličej ukázal, vidíte, že je celý rudý a mokrý. Na tvářích mu začínají vyskakovat malé puchýřky.

Co budete dělat?

a) Posadíte svého kamaráda na zem, aby si ještě neublížil, kdyby třeba bolestí omdlel, a zavoláte záchranku. Také dáváte pozor, aby si na popálený obličej příliš nesahal.

b) Posadíte ho, zakloníte mu hlavu a co nejrychleji mu na obličej položíte čistou bavlněnou utěrku (kus prostěradla apod.), namočenou do studené vody. Mezitím co to děláte, další z vašich přátel volají záchranku.

c) Co nejrychleji mu začnete polévat obličej studenou vodou a voláte záchranku.

d) Co nejrychleji mu začnete polévat obličej studenou vodou, v čemž pokračujete dokud je mu to příjemné. Když už máte po pár minutách pocit, že to stačí, prohlédnete si ho znovu. Obličej má stále hodně rudý a na tvářích už se za tu chvíli objevily další puchýřky. S očima žádný problém nemá. Rozhodujete se, že volat záchranku je v tomto případě skoro zbytečné, stačí použít Panthenol sprej, který opravdu po chvíli někde najdete a na obličej nastříkáte. 

Nasadit vlastní život?

Nedá mi to, abych se nevrátil k noci prvního srpnového čtvrtku. V přehradě Mšeno se utopil šesnáctiletý kluk. Bohužel za svědectví hasičů, městské policie a tří známých, kteří přivolali městské policisty  ...

„Ukázali jsme jim to místo, ale jen tam svítili a nic neudělali,“

 Česká policie případ uzavřela s tím, že nikdo zákon neporušil. Mladík měl v sobě navíc přes jedno promile alkoholu. „Strážníci nemají povinnost zasáhnout, nemají ani výbavu, například lano nebo člun, a nemají ani potřebný výcvik,“ hájí své muže jablonecký starosta Petr Tulpa. Přiznává ale, že selhali morálně. „Měli tam pro něj jít,“ dodává. Tělo chlapce vylovili až druhý den před polednem potápěči v hloubce 3,5 metrů. Kousek od místa, kam ukazovali svědci.

Skutečně došlo k selhání ?