Sám v rumunských horách
Už kdoví po kolikáté v posledních hodinách si v hlavě přehráváte, jak jste se do takovéhle situace mohli dostat. Vy, kteří jste vždy ve skupině hlasovali pro tu bezpečnější ze dvou možností. Nikdy jste ani v létě nevyrazili do hor bez svetru a bundy (počasí v horách se přece může kdykoli náhle změnit), pohybovali se nejméně v tříčlenné skupině a pravidelně si zjišťovali předpovědi počasí. Až do včerejška.
Původně vás mělo jet pět, dva ale na poslední chvíli odřekli. To by nemusel být zas až takový problém, ale dozvědět se teprve na nádraží, že budete následujících čtrnáct dnů dělat „křena“, vás přece jen dost překvapilo. Ale lístky už byly koupené, dovolená v práci nahlášená a koneckonců jste se už několik měsíců na tuhle výpravu po rumunských horách těšili. Jenže to jste ještě netušili, jak se ti dva budou pořád hádat a jak nepříjemná vám jejich společnost po pár dnech bude. No a tak k tomu vlastně došlo. Rozhodli se zůstat v jedné vesnici cestou, že prý si musí nejprve vyříkat co mezi nimi je. A u toho jste být opravdu nemuseli. Navíc tady byl program cesty. Váš program cesty. Ani jeden z těch dvou do sebe zahleděných bláznů netušil, kolik času vám zabralo naplánovat jednotlivé etapy tak, aby vedly co nejopravdovější divočinou, ale zároveň aby je zvládli pokud možno všichni. Přesně v tuhle chvíli jste udělali tu osudovou chybu, kdy jste se přes všechny své zásady rozhodli pokračovat dál sami.
První dva dny šlo všechno podle plánu. Nádherná krajina, pěkné počasí. Jediní, koho jste za tu dobu potkali, byli dva ovčáci ženoucí své stádo někam dolů do údolí. A pak to přišlo. Zatímco lehnout jste si šli v létě, i když babím, vstávali jste už v zimě. Při pohledu na tu bílou nádheru všude kolem jste nevěřili svým očím. Když jste dnes ráno vyráželi, vzali jste si svetr, čepici, rukavice a do pohorek pro jistotu dvoje teplé ponožky. A šli jste. V průběhu dne vám ale byla čím dál větší zima na nohy. Počasí se dost zhoršilo a bolest nohou byla chvílemi téměř nesnesitelná. Ale co jste mohli dělat? Třetí ponožky by se vám do bot už beztak nevešly a žádná chajda či dokonce vesnice na dohled nebyla. Po nějaké době bolest polevila a bylo to o něco lepší. I když jste posledních pár hodin nohy v botách vlastně ani moc necítili, řekli jste si, že to do večera nějak zvládnete a až postavíte stan, tak si je zahřejete. V tom větru, co byl přes den se stejně nic stavět nedalo. Až po několika hodinách chůze po zasněženém hřebenu, jste našli příhodné místo, kde se dal v relativním závětří stan postavit. No a pak jste to zjistili! Vyzuli jste si boty a zjišťujete, že skutečnost, že vás nohy přestaly během dne téměř bolet, vás asi neměla příliš uklidnit. Velké části obou vašich nohou jsou totiž bílé, tak nějak tvrdé a co nejhůř - úplně necitlivé. Navíc je vám jasné, že úvahy o tom, jak je možné, že jste se v takové situaci vůbec ocitli, vám teď nepomůžou. Venku se pomalu stmívá.
Nejbližší vesnice je asi tak 5-7 hodin chůze, blíž s největší pravděpodobností nikoho nenajdete. Žádný telefon u sebe nemáte, koneckonců signál tu beztak nemají.
Co budete dělat?
a) Sundáte ponožky a začnete nohy pozvolna třít rukama, popřípadě suchým bavlněným tričkem, které na cestách používáte namísto pyžama. Ráno budete pokračovat v cestě.
b) Znovu nazujete boty, sbalíte stan a vyrazíte na cestu do vesnice. Ty nohy musí jednoznačně vidět lékař a čím dříve, tím lépe.
c) Před stanem si naberete do ešusu trochu sněhu, kterým si budete omrzlé nohy ve stanu třít. Dáte si při tom jenom pozor, abyste si od sněhu nenamočili spacák. Ráno budete pokračovat v cestě.
d) Sundáte z nohou vlhké ponožky a namísto nich si nasadíte jiné – suché. Potom si zalezete do spacáku. Pokud se vám to podaří, pokusíte se uvařit si na vařiči horký čaj, přičemž dáte opravdu velký pozor, abyste nakonec nemuseli ještě řešit nějaký ten požár. Část čaje vypijete a zbytek v lahvi zabalíte do svetru (aby to nebylo příliš teplé) a strčíte si ji opatrně k nohám do spacáku. Ráno budete pokračovat v cestě.
e) Na nohy si dáte suché ponožky a znovu si nazujete pohorky. Zalezete si do spacáku, ale nohy necháte venku. Ráno budete pokračovat v cestě.