Orientační závod v Šárce (řešení)
V tomto případě vás test nestaví do lehké situace (jako většinou). Do hlavy nevidíte a rizika úrazu jsou značná - v případě takovéhoto úrazu hrozí jak otok, tak i krvácení do mozku. Na vás teď je, abyste se rozhodli, jak moc pravděpodobně se zrovna v tomto případě jedná o něco takhle závažného.
První, co byste se měli od „praštěného“ snažit zjistit je, zda si pamatuje na událost, při níž k úrazu došlo. Možná správná otázka může v tomto případě znít například: „Co se ti stalo?“ To je ovšem zadáním znemožněno. V testu je totiž názorně ukázáno, jak vyptávání vypadat nemá. Ono totiž ve chvíli, kdy zraněnému nabídneme logické vysvětlení situace v níž se nachází, je často přijme a tím definitivně přicházíme o možnost zjistit, co si opravdu pamatuje a co za vlastní přijal – ani zraněný sám už to nebude schopný rozlišit.
Jde-li o možnost b) tak tam se jedná o skutečnosti, které jsou v našem vědomí uloženy tak dobře, že by se Jíra musel praštit opravdu hrozně moc, aby se v případě těchto otázek (na jméno, adresu či den v týdnu) pletl. V tu chvíli už by se také s největší pravděpodobností choval natolik divně, že by ani nebylo nutné tyto otázky pokládat.
To co by vám v této situaci mohlo snad ještě trochu pomoci rozhodnout se mezi možnostmi a) a c) je, zda jste ten okamžik, kdy Jíra ležel na zemi, vyhodnotili jako bezvědomí. Pokud ano, měl by ho lékař vidět určitě a o nějakém pokračování v závodě nesmí být ani řeč. To samé platí pro případ, kdy byste hned na začátku byli zjistili, že si na svou nehodu nepamatuje.
Možnost a) by připadala v úvahu v případě, kdy si Jíra pamatuje jak uklouznul a bacil se do hlavy (ne že vy jste mu to řekli, ale že on sám to ví), nebyl ani chvíli v bezvědomí a nemá, kromě rostoucí boule, žádné subjektivní potíže. V takovém případě lze říci, že riziko poranění hlavy je velmi malé.
Potenciálně nejvražednější je asi možnost d). Jde v podstatě o to, že mám-li o kamaráda praštěného do hlavy takový strach (obvykle něčím podložený, něco ho přiživuje), že ho doprovázím domů, aby se mu neudělalo špatně v tramvaji, tak patří do špitálu, kde ho budou pozorovat, a ne domů, kde by se mohl taky ráno „vzbudit“ mrtvý.
Závěr: Pokud si „praštěný“ nepamatuje jak k tomu došlo, byl (je) v bezvědomí, má nějaké další potíže (rovnováha, zvracení, zmatenost,…), tak jednoznačně patří do nemocnice na pozorování.