Poměry dýchání a počtu stlačení
Srdeční masáž a dýchání z úst do úst v podobě, kterou všichni více méně známe či si alespoň zhruba dovedeme představit, je záležitostí poměrně novou (nějakých padesát let). To znamená, že mezi námi žijí pamětníci nejrůznějších resuscitačních poměrů. Je tedy velmi dobrá šance, že ocitnete-li se v situaci, kdy by bylo záhodno s resuscitací začít, nebudete si jisti, v jakém poměru. A aby toho nebylo dost, všudypřítomní radilové na vás budou ze všech stran pokřikovat nejrůznější čísla, čímž situaci nijak nevylepší.
Jak to tedy je?
1. Hlavní je s resuscitací opravdu začít co nejdříve (když současný poměr neznáte, tak ho neřešte a „jeďte“ podle toho, co si pamatujete) a hlavně si předem voláním na 155 zajistěte příjezd záchranky.
2. Jste to vy a ne nějaký poměr co zachraňují – pokud dokážete do příjezdu záchranky hodně rychle mačkat hrudník a občas do člověka vdechnete (nebo dokonce ani nevdechnete), tak to prostě dělejte a vynechejte sáhodlouhé zjišťování nějakých čísel – lidé v okolí se stejně nejspíš neshodnou.
3. V současné době je doporučovaný resuscitační poměr pro dospělého člověka 30/2 (stlačení/vdechy). V průběhu času se mění čím dál více ve prospěch srdeční masáže. Je to dané tím, že se předpokládá, že na počátku resuscitace nějaký kyslík v krvi ještě je.
4. Dispečerka na 155 ten poměr určitě vědět bude. V Praze vás dokonce bude schopna na dálku vést celou resuscitací až do příjezdu lékaře.
Závěr: Odhlédneme-li od postupně se měnících resuscitačních poměrů, tak je to především samotná technika resuscitace, která je jednou z těch věcí, kterou je opravdu dobré si osobně vyzkoušet na nějakém kurzu či školení. Kdo jste si teď vzpomněl na „vyčvachtaného“, lehce nechutného gumového paňácu v tělocvičně na zemi, na němž se beztak nikdo nic nenaučil, tak vězte, že některé z dnešních „Andul“ už jsou mnohem realističtější a snadno se na nich ukáže mnoho věcí (zda mačkáte dost silně, rychle, na správném místě, zda nedýcháte do člověka příliš apod.)