Sám v rumunských horách (řešení)
Situace v níž jste se měli rozhodovat, patří mezi ty, do kterých by se člověk měl snažit vůbec nedostat. Nemýlíte se ve svých úvahách, že jste na cestu neměli vycházet sami, navíc zřejmě bez znalosti předpovědi počasí. Další chybou zřejmě bylo použití dvojích ponožek do pohorek. Pokud máte boty „tak akorát velké“ na jedny ponožky, pravděpodobně byly nohy přes den v botách hodně „přiškrcené“ a byla tak v nich negativně ovlivněna možnost cirkulace teplé krve. Takže jste měli zvážit sundání jednoho páru ponožek v době, kdy jste ještě své nohy cítili. Také jste se měli pokusit hodně pít. Případná dehydratace totiž také zvyšuje pravděpodobnost vzniku omrzlin.
Nicméně jak se říká „pozdě bycha honit“. Takže co s tím?
K omrzlině, která není vlastně ničím jiným než popáleninou chladem, je nutné se chovat stejně šetrně jako k popáleninám vysokou teplotou. Tam by asi nikoho nenapadlo je třít. Každý totiž známe bolest, kterou způsobují již malé popáleniny, takže by nás to u nich pravděpodobně ani nenapadlo. Zmrzlá omrzlina sice nebolí, ale tření by způsobovalo tkáni ještě další poškození, kterému se samozřejmě snažíte vyhnout. Natož sněhem, kde byste mohli v průběhu tření způsobit snad i další omrzliny.
Pokud jste chtěli nohy pomalu „rozmrazit“, je to pochopitelné. Opravdu je to přesně to, co nohy potřebují, mají-li mít ještě někdy šanci se uzdravit. Je tu ovšem drobný problém. Ohřáté končetiny budou bezprostředně reagovat otokem a budou extrémně citlivé. Pravděpodobně by se vám tak ráno nohy jednak nevešly do bot a když už, tak byste se na ně bolestí nejspíš ani nepostavili. No a pokud by se vám v následujících hodinách a dnech z nějakých důvodů dokonce nepodařilo zabránit jejich opětovnému omrznutí, byla by později již jedinou možností amputace.
Nohy je samozřejmě nezbytné nechat rozmrznout, ale ne dřív než budete v bezpečí, tedy ne ve stanu někde na hřebenech rakouských hor, z nichž je nutné nejprve dorazit do nějaké vesnice, pokud tedy nechcete pro letošek ve svém stanu zazimovat.
No a jde-li o snahu vyrazit na cestu ještě teď večer, není to asi zrovna dvakrát bezpečné. Venku je sníh, zima, jste nepochybně hodně unaveni po celém dnu a navíc ani pořádně necítíte nohy. Kdyby to bylo půl hodiny cesty, možná by se jednalo o přijatelné riziko, ale 5-7 hodin do vesnice je příliš. Takže i když to možná zní docela drsně, nejoptimálnější v této situaci by nejspíš bylo přečkat noc někde v bezpečí (ve vašem případě je to stan) a pokusit se zajistit, aby nohy do rána nerozmrzly – tj. nechat je koukat ven ze spacáku… No a ráno, nebo až se trochu zlepší počasí, se vydat na cestu.
Možná vás napadá i možnost zůstat na místě a čekat až vás někdo najde. Šance být nalezen živý záleží ve velké míře na štěstí a na tom, zda jste někomu doma sdělili svůj plán cesty a neodchýlili jste se od něj místně ani časově. Také položte sami sobě otázku, zda máte pocit, že vaše rodina velmi brzy přijde na to, že je něco v nepořádku a dokáže v průběhu několika dnů zalarmovat dostatečné množství lidí, kteří vyrazí do hor, aby vás našli. Takže závěr – jste-li sami někde uprostřed rumunských hor, tak jste-li toho jen trochu schopni, vydejte se raději ráno na cestu.