ZDrSEM - výuka první pomoci zážitkem

Posazovaní omdlelých

Snaha posazovat či dokonce stavět omdlelé lidi je v lidech zakořeněná velmi hluboce a její původ lze vidět v prostém faktu, že sedící či dokonce stojící člověk nevypadá ani zdaleka tak nemohoucně, jako leží-li nám zhroucen u nohou.

Co by nám mohlo napovědět, že omdlelého či omdlévajícího máme položit (nechat ležet) na zem?

1. příčinnou mdlob je obvykle odkrvení mozku

2. budeme-li člověka držet ve vertikální pozici, asi se hned tak neprobere, důvod mdloby tak vlastně stále zůstává

3. klesnutím na zem si tělo samo poskytuje tu téměř nejlepší pomoc, hlava se tak dostane vůči tělu do nižší pozice, což umožní krvi natéci zpět k mozku

4. pokud omdlelému ještě zdvihneme nohy, krev se do hlavy navrací ještě rychleji

Závěr: Vzniká li porucha vědomí (člověk omdlévá), tak v každém případě dolů s ním! Člověka v mdlobách nechte ležet, zvedněte mu jen nohy. Jedná-li se opravdu o mdlobu, člověk se pak probere téměř ihned (10-20 s je v pořádku).

Vytáčení klíšťat po a proti směru

Všimli jste si, jak se někteří lidé nikdy neshodnou, zda klíště vytáčet po anebo proti směru hodinových ručiček? Funguje samozřejmě obojí, ale je to poměrně zdlouhavá metoda vytahování něčeho (klíštěte), co nemá a nikdy ani nemívalo nic, co by se třeba i jen zdaleka podobalo závitu.

Nejlepší je vzít nůž a klíště seškrábnout (pro slabší povahy vytrhnout či vyviklat), s případným zbylým sosáčkem si tělo poradí jako s jakýmkoli cizím tělesem. Hlavní je klíště odstranit dostatečně rychle. Když s odstraňováním klíštěte děláme velké cavyky, ono mu dojde co se děje, lekne se a začne do nás zuřivě slintat (přenáší tak dost děsivé choroby)

Závěr: Klíšťata nemají závit => rychle vytrhnout/seškrábnout

Když dýchá, tak mu tluče srdce

Při zástavě srdce má postižený pouhých 4-5 minut než u něj dojde k nevratnému poškození mozku. Proto včasné zahájení resuscitace často rozhoduje o jeho následující smrti, žití nebo kvalitním životě. Lidé ovšem ji mnohdy odkládají, protože „On přece dýchá!“. Neuvědomují si však, že v 50% případů zástav jsou přítomné agonální dechy (stahy bránice, které ovšem s efektivním dýcháním nemají nic společného). Ty lze vnímat jako nepravidelné, lapavé nádechy.

Závěr: 10 s je maximum času, který můžeme věnovat kontrole dechu. Pokud nás bezvědomý do té doby nepřesvědčí, že normálně a kvalitně dýchá – začínáme resuscitovat

Nedýchá normálně + nereaguje na bolest = resuscitace